Patologické sbírání odpadků

Zdroj: rozhlas.cz Michaela Vetešková

Člověku, který hromadí odpadky ve svém bytě, lékaři říkají „sběratel“. A nesouvisí to s označením lidí, kteří sbírají třeba známky, umělecké předměty nebo starodávné mince. Souvisí to s jevem, kdy člověk sbírá vše a není schopen uvědomit si, že tyto odpadku už ztratily svou cenu. Člověk, který z popelnic vybírá odpad všeho druhu, odnáší do svého domova, tam jej pečlivě očistí, urovná do igelitových tašek či předem připravených krabic a tváří se, že je to jeho nový majetek, trpí psychopatologickou poruchou.

Nevysvětlíte mu, že to nemá dělat. Řekla nám to doktorka psychiatrie Tamara Tošnerová z Fakultní nemocnice na Vinohradech. Zdůrazňuje, že diagnóza není jednoznačná.

Tošnerová: To bychom brali jako přídavek k jiné chorobě, tedy duševní chorobě spojené třeba se sbíráním odpadků. Můžeme hovořit o patologii, považovat i za spojenou odchylku s osobnostní poruchou. S přibývajícím věkem se příznaky často stupňují.

Přestože jde o nemoc, takový pacient si nepřipustí, že se musí léčit, ohradí se nazvete-li ho bláznem a rozhodnete se v hromadění odpadků mu bránit.

Tošnerová: Postižený se cítí zdráv, bývá tady výrazná nekritičnost, spíše to vadí okolí než tomu samotnému člověku.

Ze své praxe doktorka Tošnerová ví, že do ambulance přicházejí více nešťastní příbuzní takto postiženého, kteří s ním v bytě nemohou žít, protože je odpadem vytěsňuje.

Tošnerová: Vytěsňuje někdy i sám sebe, tito lidé často žijí sami a odpadky ho tlačí až na ulici, nemá třeba už ani postel na spaní. Příjmou myšlenku, že tak je to správné a nikomu to nevadí. Ale vadí to rodině, okolí.